Novinky z církve
Aktuálně z CČSH Hloubětín
2023
Popeleční středa
Popeleční středou, která letos vyšla na 22. února jsme vstoupili do čtyřicetidenního postního období. V tento den bývá křesťanům udělován popelec (popelem nakreslený kříž na čelo).
Jeho přijetím člověk vyznává před Bohem svůj hřích, prosí o odpuštění a sílu začít znovu. Známý křesťanský filosof Anselm Grün o postu říká, že půst je křik našeho těla po Bohu, křik z propastné hlubiny, v níž se setkáváme se svou nejhlubší bezmocí, zranitelností a nenaplněností a v níž celou svou bytost necháme padnout do bezedné Boží náruče.
Ježíš před zahájením své veřejné činnosti strávil 40 dní na poušti, nic nejedl a v osamění překonával pokušení. Tuto zprávu najdeme ve všech třech synoptických evangeliích. Matouš a Lukáš podávají podrobný popis, Marek pouze konstatuje: "byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel".
Pro Židy měla poušť zcela zásadní náboženský význam. Zde byl Izrael formován a přetvářen z neukázněných beduínů v Boží lid. Zde zakoušel Boží moc a ochranu.
Judská poušť vypadá jinak, než třeba Africká Sahara. Nejsou zde žádné písečné duny. Místo nich se od obzoru k obzoru táhnou oblé kopce, plné kamení, sem tam porostlé řídkou, neduživou trávou. Je zde horko a ticho. Nikde jinde člověk nemůže zažít tak intenzívní až skličující pocit samoty, jako právě zde. Čtyřicet dní a čtyřicet nocí se Ježíš v Judské poušti postí. V osamění a v extrémních podmínkách má osvědčit, že obstojí sám před sebou. Že vydrží sám se sebou. Poslední okamžiky složitých období bývají vždycky nejtěžší. To jsou chvíle, kdy přichází ďábel.
Všechna ta pokušení, která na Ježíše líčí, však nejsou náhodná. Souvisí s tím, co je o Mesiáši řečeno v Písmu. Podle starých textů umí Mesiáš proměnit kámen ve chléb. Nikdy se neskloní před ďáblem. A kdyby padal z výšin, sám Bůh pošle své anděly, aby si nohu o kámen nenarazil. A ďábel si to chce ověřit. První pokušení, které předkládá Ježíšovi je tedy arogantní výzva: Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať je z něho chléb. Umíš to, co má umět Mesiáš ? - tak to dokaž a ukaž - jestli na to máš! Udělej z kamení chleba!
Bůh ale nedělá zázraky proto, aby se předváděl nebo někomu něco dokazoval. A tak ani Ježíš nepoužije Boží moc na něco, co nevede dál. A v tomto duchu také ďáblovi odpovídá. Nejen chlebem živ jest člověk....Život není o tom, že si sami naplníme žaludek. Nežijeme pro sebe, ale pro druhé- abychom se setkávali, abychom si pomáhali a sdíleli spolu dobré i zlé.
Ale cokoli, co děláme jenom pro sebe - je ďáblovo pokušení.
A bere ďábel Ježíše do Jeruzaléma, postaví ho na vrcholek chrámu a říká: skoč a dokaž tak, že jsi Mesiáš…To už vypadá skoro jako čin zoufalce, ďábla zoufalce, který nemůže dostat Ježíše tam, kde by ho chtěl mít. Ježíš klidně, mírně, nicméně rozhodně odmítá. Nepoužije Boží moc na něco, co postrádá smysl a užitek. Světská moc a sláva je dána ďáblu a komu on chce, tomu ji dá. A teď vládce světa - Ďábel, Ježíšovi nabízí neomezenou moc nad lidmi. Nabízí mu vlastně možnost změnit svět k lepšímu. Stačí málo – jen se sklonit před ďáblem a svět může být dokonalý…To je tedy vskutku ďábelská nabídka. Ale Ježíš odmítá cestu moci, která nevyhnutelně – dříve či později -vede k násilí. On - jako láska sama- raději volí cestu sebeobětování, protože před světem, kterému vládne satan, se láska nikdy sklonit nemůže. A tak ďábel zklamaně odchází. Ještě se vrátí. V Getsemanské zahradě, i na Golgotě....zase zkusí našeptávat - ale neuspěje.
I do našeho života opakovaně vstupuje pokušení. Zkušenost pouště je i naší zkušeností, byť v menším a obrazně.
V tomto postním čase je třeba abychom se ztišili, odložili všechno, co může překážet a co nás spoutává – a našli chvíli k tichému zkoumání vlastních činů i myšlenek. Zda nepodléháme pokušení ovládat své bližní mocí. Zda nedáváme přednost slávě či majetku před láskou. Zda dokážeme nutkání "něco mít" říci ne a obrátit se k tomu, co je mnohem důležitější, než to, čím právě žijeme.
Postní doba není dobou chmurného odříkání, ani dobou neustálého přemítání nad utrpením Páně, i když to mnohdy postní písně navozují. Je to především období duchovní očisty. Je to příležitost k uvědomění si, že jsme na cestě. Je to snaha o přiblížení se k Otci skrze Syna. Je to doba vytrvalého ale i radostného úsilí, které by mělo vyústit v našem smíření s Bohem.
2022
Pastorální zamyšlení bratra patriarchy Tomáše Butty nad Žalmem 91 o Boží ochraně.
Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu“ (Ž 91,15).
„Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného“ (Ž 91,1). Básník Viktor Fischl překládá z hebrejštiny tento úvodní verš takto: „Kdo ukryt v objetí Nejvyššího ve stínu Božím odpočívá.“
„Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne. Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového“ (Ž 9,5-7).
Proti morové nákaze lidé ve starověku neznali účinné ochrany a neměli proti ní pomoc. Naše doba je po stránce zdravotní péče a rozvoje medicíny velmi vyspělá. Léky a rozvinutá medicína pomáhají i proti těžkým nemocem. Je naším společným přáním, aby i proti současné virové nákaze ohrožující svět byly objeveny a existovaly účinné a pomáhající léky. A také, aby se v této situaci rychle šířící se nákazy dostávalo odpovídající zdravotní péče co nejvíce nemocným a trpícím lidem.
Člověk však nikdy není zcela zachráněn a zabezpečen proti ohrožení, nemoci a smrti. Žalm 91 je výrazem víry a spolehnutí na Boží ochranu. Citát z tohoto Žalmu o ochraně andělů je však uváděn v souvislosti s pokušením Ježíše na poušti (Ž 91,11-12, viz Mt 4,6). Může totiž dojít k jeho nesprávnému pochopení. Jedním ze zkreslených výkladů je myslet si, že se nemoc musí věřícím vždy vyhnout. I věřící člověk může být nemocen, jak je toho příkladem postava starozákonního Jóba (Jb 2. kap.). Druhý nepatřičný výklad tohoto Žalmu o Boží ochraně by mohl vést k tomu, že se člověk bude neuváženě vrhat do velkého nebezpečí a podceňovat riziko. Ježíš uvádí Žalm 91 na pravou míru, když říká, že Bůh nemá být lehkovážností a riskováním pokoušen (Mt 4,7).
Evangelický farář a spisovatel Luděk Rejchrt si nad tím Žalmem kladl otázky, které mohou napadat i nás. Proč by měli zahynout jen ti ostatní? Proč by věřící měl mít tu výsadu, že jemu se nic nestane? Bůh vede křesťany, jako kterékoli lidi, do bolestí, zkoušek, nemocí a umírání. Víra není soustředěním se na své vlastní blaho, ale je odevzdáním se v důvěře a naději Bohu. Vždyť Bůh má moc zachránit i tam, kde se to zdá již nemožné. Ve víře spoléháme na Boha, že je s námi v každém okamžiku.
Tento Žalm 91 nalezneme jako píseň ve Zpěvníku CČSH pod č. 55 „Kdo v ochraně Nejvyššího“ a autorem přebásněného textu je básník a duchovní Jednoty bratrské Jiří Strejc. Žalm se stal inspirací také pro píseň č. 94 „Pod ochranou Nejvyššího“, jejíž melodii složil mladší bratr Josefa Karafiáta – autora Broučků – Jan Karafiát. Lidé různých dob se prostřednictvím tohoto Žalmu posilovali ve svém vztahu víry s Bohem v těžkých dobách ohrožení a šířících se nemocí. Patriarcha František Kovář zařazuje tento Žalm 91 do skupiny Žalmů utěšujících a potěšujících. Podle něho je v tomto Žalmu zdůrazněna cena jednotlivé lidské osobnosti před Bohem.
Obrazy a přirovnání pro Boží ochranu v nebezpečí jsou v prvních čtyřech verších uvedeny čtyři: stín v žáru (Ž 91,1), pevná tvrz ve skalách (v. 1-2), přikrývající křídla (v. 4) a pavéza (v. 4). „Říkám o Hospodinu: Mé útočiště, má pevná tvrz“ (Ž 91,2). Obrazy stínu a tvrze ve skalách jsou z palestinského prostředí a lidé nejen ve starověku jim dobře rozuměli. Stín ve žhavém dni se stal místem pro odpočinek a nabytí nových sil. V čase nebezpečí se lidé, aby si zachránili život, uchylovali do bezpečnějších míst – do úkrytu ve skalách, pevnosti a tvrze (1 S 22,4n). Další z obrazů jsou perutě či křídla orla. „Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště.“ Ptačí křídla poskytují ochranu slabým a křehkým mláďatům. „Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mladé bere a na své peruti je nosí“ (Dt 32,11). „Pavézou a krytem je ti jeho věrnost“ (Ž 91,4), slyšíme dále v Žalmu. Pavézou je míněn velký štít, jaký známe i z husitské doby se symbolem kalicha nebo i s vyobrazením knížete svatého Václava. Štít však ochraňuje jen z jedné strany. Dalším obrazem je „kryt“, který je užit v českém ekumenickém překladu. Kryt chrání ze všech stran. Mohlo by se jednat i o obranný val (srov. Ž 8,3; Ž 122,7).
V Bibli kralické je užit výraz „pravda“ a podobně i Viktor Fischl tento verš překládá takto: „Jeho pravda ti bude sloužit místo štítu.“ Lze to chápat v tom smyslu, že ten, kdo jedná pravdivě a kdo se drží především Boží pravdy, je v dosahu Boží ochraňující moci. Zůstaňme však u významu slova „věrnost“, které je v našem současném ekumenickém překladu Bible. Věrnost znamená, že Bůh je věrný (1 K 10,13). Boží věrnost a stálost znamená, že Bůh je při nás, i když my jsme mu nevěrní. Svoji věrnost projevuje Bůh na Kristu. Jde za námi, je s námi a neopouští nás, a je s námi každý den (Mt 28,20).
Obrazy, jakými jsou stín v žáru dne, tvrz ve skalách, křídla rozprostřená nad mláďaty a pavéza v boji, vyjadřují „pozemskou“ ochranu, ale zde v Žalmu je i další obraz ochrany „nebeské“. Touto nebeskou ochranou jsou andělé, andělská křídla. „On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách“ (Ž 91,11). Boží poslové andělé se vyskytují v biblických příbězích Starého zákona, ale i v příbězích o Ježíšovi. Komenský užíval o andělech toto přirovnání z prostředí rodiny: „Tak jak starší odrostlejší děti dávají v domě pozor na své mladší sourozence a když je zapotřebí, přenášejí je na rukou, tak na nás hledí a na rukou nosí svatí andělé, jako naši starší bratři, abychom nikdy nebyli opuštěni.“ A Komenský odkazuje právě na tento Žalm 91 (Rozjímání o křesťanské dokonalosti, s. 34). I když účinná ochrana je vždy projevem Boží pomoci, andělé mohou být nám blízcí lidé, kteří nám v určité situaci pomáhají. Andělé mají bílé, modré, zelené či červené oblečení jako lékaři a lékařky, zdravotní sestry a mnozí další, kteří v těžké situaci pomáhají druhým.
Bůh nás chrání před nemocemi. Někdy se jim vyhneme a unikneme před nimi. Jindy jsme vystaveni těžkým zkouškám. Ale ani v nich nemáme zoufat. Máme spolehnout na pravdu evangelia, že Ježíš přemohl smrt i veškerou temnotu zla a že v něm je Bůh s námi. A toto ujištění zaznívá i v tomto Žalmu 91: „Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu“ (Ž 91,15). V zápase s nemocí, postihující lidstvo na celém světě, jde jistě o tento náš život zde na zemi, který má jako dar od Boha svoji jedinečnou hodnotu a je potřebné všemi možnými způsoby ochraňovat životy lidí i stvoření. Ale ve výhledu víry jde i o ten budoucí život, věčný život, který nám Bůh otevírá v Ježíši Kristu, Spasiteli světa (J 4,42), jak k tomu odkazují i poslední slova Žalmu 91.
Tomáš Butta, patriarcha
1/2020
100. výročí Církve československé husitské
Výročí CČSH v České televizi v pořadu Cesty víry: Příběh národní církve
10/2019
Čtení od paní farářky: Dušičky
3/2019
Čtení od paní farářky: Popeleční středa
1/2019
Přečtěte si báseň paní farářky Život s Bohem
11/2018
Provokativní slova proroka Izajáše
18/10/2018
Gratulace
Slavnostní promoce absolventů VOŠ HITS a VŠ ZaSP sv. Alžbety Praha, kteří ukončili studium ve školním/akademickém roce 2016/2017 se uskutečnila v Chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze 9. 10. 2017.
Mezi studenty byla i členka naší Náboženské obce, Jana Motlíková. Gratulujeme Jano a jsme na tebe pyšní!
9/2018
Pro zklidnění báseň Jana Zahradníčka.
7/2018
5/2018