Provokativní slova proroka Izajáše

 

Jdi a řekni tomuto lidu: »Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte. Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven."

To jsou tvrdá slova. Tento text patří k nejobtížnějším místům v Bibli a působil problém vykladačům již v počátcích křesťanství. Radikální příkaz, který vyslovuje Hospodin prostřednictvím proroka Izajáše rovněž zaznamenala evangelia a cituje je i apoštol Pavel.

 

Když někdy kolem r. 140 vznikl nejstarší řecký překlad –Septuaginta, překladatelé učinili co mohli, aby ulomili hrot této ústřední Izajášově výpovědi. Zachovali sice jazykovou strukturu, ale Hospodinem nařízené a Izajášem způsobené zatvrzení lidu poněkud vyretušovali tím, že změnili slovesnou strukturu:  Budete slyšet, ale ne rozumět. Budete se dívat, ale ne poznávat. Vždyť srdce tohoto lidu bylo zatvrzeno, ušima stěží slyšeli a oči zavírali, aby očima neviděli, ušima neslyšeli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych je neuzdravil. A tak tento text v podání Septuaginty říká, že vlastně lid sám zavřel oči, sám odmítl chápat Hospodinova znamení a sám se tak vzdal šance na uzdravení.

 

Staré aramejské překlady – targůmy, které vznikaly přibližně v téže době, zacházely s textem opatrněji. Autor zachoval imperativ, ale přesto se i v tomto podání zatvrzení lidu jeví, jako Hospodinův trest za vzdor: Slyší, ano slyší, ale nechápou, a vidí, ano vidí, ale nepoznávají. Obal srdce tohoto lidu tukem! Zacpi mu uši! A zalep mu oči! Aby svýma očima neviděli, svýma ušima neslyšeli a svým srdcem nechápali a neobrátili se a aby jim nebylo odpuštěno.

 

Ale z původního hebrejského textu, (ze kterého vycházejí protestantské církve a rovněž Ekumenický překlad Bible) vyplývá, že Bůh sám je tím, kdo prostřednictvím svého proroka dává příkaz k zatvrzení: Poslouchejte, jen poslouchejte a nechápejte! Dívejte se, jen se dívejte a nepoznávejte!Obal srdce tohoto lidu tukem! Zacpi mu uši! A zalep mu oči! Aby svýma očima neviděl, svýma ušima neslyšel a jeho srdce nepochopilo. Aby se neobrátil a nenašel pro sebe uzdravení.

 

Zdá se, že sám Hospodin stojí v cestě lidem, kteří by chtěli a mohli vidět, slyšet, chápat, a následně konat to,co je správné.

Synoptická evangelia zmiňují Iz, 6, 9-10 v souvislosti s podobenstvím o rozsévači, v části, kde Ježíš vysvětluje učedníkům důvod mluvení v podobenstvích. Tato stopa tedy vede od Izajáše až k Janovi, který také vidí Hospodina jako toho, kdo Židy před pašijovými událostmi sám zatvrdil: Proto nemohli věřit, neboť Izajáš také řekl: Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže neuvidí očima a srdcem nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.

 

Stojíme tu před hádankou Božích cest… Jak máme chápat tento text? Vždyť na mnoha místech v Písmu čteme,že Bůh nezatvrzuje spravedlivé,neodmítá ty, kteří ho upřímně hledají !

Lidé, jimž Hospodin zalepil oči a uši, a zatvrdil srdce – aby nepochopili a nebyli uzdraveni, byli Židé, kteří vydali k zabití Krista. Byli vně – nepatřili k těm, kteří chodili s Ježíšem a tak jim nebylo dáno pochopit jeho učení, sdělované v podobenstvích. Bůh dopustil, aby byli zaslepeni nenávistí ,aby neviděli jeho rány, aby byli zfanatizovaní davovým šílenstvím a neslyšeli jeho slova. Aby byli přesvědčeni, že oni jsou majiteli pravdy a v této zatvrzelosti měli zůstat. Měli v ní zůstat nejen pro to, aby se mohlo naplnit to, co bylo předpovězeno…

Kdyby býval Bůh dovolil, aby paprsek soucitu na chvíli osvětlil temná zákoutí jejich duší – možná, že by viděli Ježíšovo utrpení a možná, že by slyšeli jeho slova… a možná, že by se nakonec i slitovali a řekli – to už je příliš, nechejme ho být…. Ale pak by to, co dřímalo v hloubi jejich nitra, co se krčilo v zatuchlém a skrytém koutku jejich mysli, zůstalo nadále skryté - i jim samotným. Především jim samotným. Oni by se totiž ani nepokusili o nápravu, pokud by se navenek zdálo být všechno v pořádku. Hřích má totiž tu vlastnost, že - stejně jako plíseň - vyrůstá skrytě, a čím hlouběji je zakořeněn, tím menší má jeho oběť podezření. Paprsek soucitu, který by Bůh nechal proniknout k jejich srdcím by tak byl jen utišujícím prostředkem – nikoli lékem.

Jestliže Bůh zalepí oči a uši a zatvrdí srdce, je to pro to, aby se lidské „Já“ infikované hříchem, zjevně projevilo. Aby ta ospalá a zahnívající zbožnost, která se tak ráda přidává k většině, k moci a síle, procitla a pohlédla na hořké ovoce svých činů. Aby byla stanovena diagnóza a bylo započato s léčbou.

Když jsem přemýšlela o tomto textu, došla jsem k názoru, že lidé často sami netuší, čeho všeho jsou schopni, dokud je okolnosti nedonutí, aby odkryli to, co je ukryto pod povrchem.

Kdo je dobrý a kdo je zlý? Umíme to posoudit? Je dobrým ten, kdo prozatím neměl odvahu, nebo příležitost projevit své špatné sklony? Je zlým ten, kdo spáchal cosi pod vlivem neblahých okolností? My to nevíme! Jenom Bůh zná naše nitro.

Někdy zasahuje - nám nepochopitelným způsobem do osudů lidí, národů i církví. A pak se náhle stane, že se bahno na dně řeky pohne a uvolní cestu proudu čisté vody, že padnou hradby a svěží vítr opět zavane do chrámu…

 

Marie Babická

777 148 879 Marie Babická - farářka

732 818 470 Helena Babická - pastorační asistentka

  • YouTube Sociální Icon
  • Facebook Classic