Popeleční středa

 

Na přelomu 6. a 7.století byl začátek postního období století přeložen ze 6. neděle před Velikonocemi na předcházející středu. A tak popeleční středou vstupujeme do čtyřicetidenního postního období, jehož smyslem je duchovní očista člověka, jako příprava na Velikonoce. V tento den bývá křesťanům udělován popelec – popelem nakreslený kříž na čelo, jako znamení kajícnosti. 40 dní, to je číslo plnosti. Číslo, se kterým se v Bibli setkáváme opakovaně. 40 dní pobýval Ježíš na poušti, aby se připravil na své poslání. 40 dní byl Mojžíš na Sínaji a 40 let izraelský národ putoval do zaslíbené země, aby se připravil na přijetí země, kterou Bůh slíbil Abrahámovi. 40 dní trvá doba postní, abychom se připravili na Velikonoce.

Jak se máme na Velikonoce připravit? Co máme udělat? „Roztrhněte svá srdce, a ne své šaty.“říká nám přes propast staletí starozákonní prorok Jóel. (Joel 2,12-18) - cože to máme udělat? Roztrhnout svá srdce? Jak to myslí? Izraelité měli ve zvyku roztrhnout si kus šatu, a sypat si prach či popel na hlavu, když byli něčím hluboce zasaženi. Dávali tak dali ostatním najevo, že se v jejich nitru cosi děje, že prožívají zármutek. Výraz " sypu si popel na hlavu " přežil do dnešních dnů, jako symbolické vyjádření lítosti nad mravním či společenským selháním…Ovšem potrhané šaty už dávno nejsou znakem kajícnosti.

„Roztrhněte svá srdce, a ne své šaty…říká nám tedy Jóel. Roztrhněte svá srdce…Když prorok říká: „Roztrhněte svá srdce, ne oděv“ –chce tím říci, že příprava, obrácení, nemá být vnější, ale má jít do nitra. Chce tím říci, že je třeba nalézt a odstranit všechno to zlé v nás, to, o čem tušíme, že se skrývá v nevětrané zadní komůrce našich srdcí. Nalézt a odstranit – i kdyby to mělo bolet. Roztrhnout své srdce znamená odkrýt sami před sebou skutečný stav našeho nitra, a to někdy může opravdu bolet. Ale nebeský Otec se nedá zmýlit zachmuřenou tváří, on vidí, co je skryto a vyzývá nás ústy proroka Joela. „Navraťte se ke mně celým srdcem, Roztrhněte svá srdce, ne oděv“

Rovněž evangelium poukazuje na zásadní, vnitřní změnu, a ne na vnější, okázalá gesta, jimiž Židé dávali najevo, že se postí. Oni se obvykle modlili veřejně – na náměstích a nárožích ulic. Oni dokonce, když si pomazali čelo popelem, tak si celou dobu postní neumývali obličej! K těmto projevům zbožnosti Ježíš říká: ne, takhle ne. To je pouhé divadlo pro okolí, které se skutečným půstem nemá nic společného. Pravé a upřímné pokání – to musí zasáhnout srdce. Je to záležitost vysoce privátní, která je pouze mezi člověkem a Hospodinem. „Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš.“

My někdy vnímáme půst jako dobu polepšování, kdy je kladen důraz především na morálku a mravnost. Polepšení je ale špatné slovo pro vyjádření toho, o co v postní době jde. Nejde totiž jen o nějaké polepšení, oprášení, o kosmetické úpravy našeho života, ale o změnu smýšlení, o obrat, který je naprosto zásadní. „Obraťte se!“ Říká Ježíš. „Obraťte se, změňte své smýšlení!!“ – to znamená zásadní změnu ve vlastním životě. To je výzva Písma, výzva Božího slova pro postní období.

Řekové změnu smýšlení vyjadřovali slovem „metanoia“. Věděli, že je důležité nejprve změnit smýšlení a změna života pak bude následovat už jaksi samozřejmě. Židé byli konkrétnější, ti to vyjadřovali pojmem změna cesty, změna způsobu žití.  Hebrejština má pro tento pojem slovo „jašub“: Znamená to zastavit se na cestě, po které jdu, obrátit se, najít správný směr a vydat se tím směrem, který vede k cíli. „Jašub“, obraťte se.

Když se díváme po našem světě, vidíme, že člověk se cítí jako pán světa. Ať už jsou to politici na východě nebo na západě, chovají se jako by pouze jim patřil svět. Člověk, když se znenadání ocitne na vrcholu moci, se někdy cítí jako pán, nad kterého není. Svou svobodu chápe jako právo k tomu, dělat si, co chce. A mnohdy si osobuje i vládu nad osudy jiných lidí.

 

Možná, že i v nás je někde skrytý takový malý, umíněný "světapán" který občas zlobně vykřikuje Já – já první! A právě jeho Písmo nabádá: Ztiš se! Zamysli se nad sebou. Nad smyslem svého života! Uvědom si, že nejsi pánem! Uvědom si, že jsi tvorem, závislým na svém Stvořiteli, který jediný je pánem života. „Jašub!“, obrať se!

Apoštol Pavel napsal do Korintu: „...teď je ta doba příhodná...“ (2 Kor 6,2). Teď je ta vhodná doba, abychom se zastavili a zamysleli nad svým životem, abychom se ztišili, sestoupili do hloubky před Bohem, uvědomili si, kde stojíme a pochopili, kdo jsme my a kdo je Pán. To je poselstvím celého půstu: pochopit, uznat a přijmout, že nejsem pán, že nejsem svrchovaný. Že i moje svoboda je závislá na Hospodinu a že je podrobena normám, kterým nemohu uniknout.

Nejde tu o vnější znamení popelce, ale o vnitřní očistu, o poctivou snahu o přijetí směrnice pro cestu, která vede ke štěstí. Tou směrnicí je evangelium. To je ten hlavní krok: obrácení přímo k evangeliu.

Změna života pak bude následovat. Potom dokážeme ve svém životě odpustit druhému a smířit se s ním. Spolu s evangeliem přijmeme do svého života i lásku k bližnímu. Potom budeme skutečně o Velikonocích slavit s radostí Kristovo vítězství nad smrtí.

Marie Babická

777 148 879 Marie Babická - farářka

732 818 470 Helena Babická - pastorační asistentka

  • YouTube Sociální Icon
  • Facebook Classic